Text Vlastivědy Moravské

Text: Ličman, Alois, Vlastivěda Moravská, Slavkovský okres, str. 392 – 397, r. 1921

Slavíkovice,

katastr. (5,05 km2) a polit: obec, 4 km sev. Slavkova, 227 m nad mořem. Leží v údolí s obou stran potoka Rakovce při erární silnici a státní dráze (býv. sev. dráze cís. Ferdinanda).

Uprostřed osady na návsi jsou rolnické usedlosti, na obou pak koncích domkáři. Domy stojí těsně vedle sebe průčelím do ulice, U čís. 22. ještě je ,,žundr“ ; ostatní zrušeny přestavbou.

S počátku 17. stol. měly 44 domů s 1845 m. dobrých polí. Po válce 301eté bylo r. 1656 jen 24 domů osedlých s 888 m. polí; od r. 1657-1675 12 domů nově osazeno se 627 m. poli a jeden opustl.

R. 1754 bylo 16 1., 14 1/21. (jeden z nich patřil mlynáři), 13 1/41., 7 domkářů bez polí, obec. hostinec a pastuška, 28 podruhů, polí orných, 1616 m. 11/4 .osminy a ladem ležících 3/8 m., zahrad 9 m. 33/4 osminy, pastvin 494/8 m., luk po 613/8 vozu sena a 201/4 v. otavy. (Rekt. odd. C. 150.)

R. 1790: 52 domů, 452 obyv.; r. 1900: 122 d., 586 obyv. katol. čes. až na 17 Němců ; r. 1910: 136 domů, 633 obyv. katol. čes. Vyjma 14 Němců.

Již ve XIV. stol. byly rozděleny v několik dílů.

Vok z Holštýna věnoval, odtud r. 1351 6 hřiven k záduší chrámu sv. Václava v Olomouci. Od Čeňka z Lipé přijal zde v léno Jindřich z Bludova 9 hřiven ročního platu. Když pak mu je Čeněk r. 1355 daroval, ponechal je věnem manželce své Blance. Jindřich z Lipé prodal tu r. 1366 s vůlí lenníka Ondřeje z Nechvalína 19 úročných lánů a mlýn Peškovi Štětinovi za 250 hř. Ten prodal vše r. 1376 i s polovicí lesa, jižto držel s Ješkem Kropáčem z Holštýna, Majnuši Němcovi z Mlékovic. Roku příštího Majnuš zapsal věnem manželce své Anežce ve Slavíkovicich jinak Loukovicich (Laukwicz) 7 hř. ročního platu a v Podbřežicích poplužní dvůr ve 150 hřivnách; zároveň od Ješka Kropáče přikoupil zde 6 úročných lánů. R. 1387 věnoval manželce své Anežce na zdejších činžovních lanech 15 hř. ročně a se svými syny Hanušem, farářem v Kvasicích, pak s Herešem a Vzňatou zvýšil dotaci oltáře sv. Michala a Václava v klášteře pustiměřském, od jeho předků založenou. Synové Majnuše Z Mlékovic jinak z Mejlic Vzhata a kněz Hanuš, kteřížto byli dílní bratří, se svolením markraběte Jošta spolčili se r. 1398 na všechny své statky a z poručeni jeho,.cožkoliv měl Hanuš ve Slavíkovicích, vloženo ve dsky Vzňatovi i dědicům jeho. Téhož roku Vzriata z Mejlic koupil od Bočka z Kunštátu jinak z Lestnice zdejší lán úročný a po 8 letech prodal Maršíkovi z Radovesic, komorníkovi markraběcímu, ves Slavíkovice, jak ji sám držel, s alodním dvorem, mlýnem a vším příslušenstvím kromě 2 lánů, z nichž jeden patřil farnímu kostelu v Rousinovci, druhý jeptiškám Králové kláštera na Starém Brně. Maršík pak přijal tu na spolek manželku svou Marketu s dětmi jejich a postoupil si navzájem statky se Vzňatou z Mejlic. Syn Maršíkův Jindřich prodal r. 1437 dědictví své ve Slavíkovicich Mendlíkovi z Greifenberku a manželce jeho Anně, kteří vzali tu na spolek Mikuláše Reichšmída z Brna. Spolek ten .vložeň do desk až po smrti Mendlíkově r. 1446. Mikuláš Reichšmíd vyskytuje se potom jako majitel Slavíkovic, od. něhož je koupil Mikuláš Bystřice z Ojnic. Byli proto oba pohnáni k soudu r. 1448 od Jeronýma z Pivína ze 300 bř. gr. stř. Reichšmida žaloval, že mu slíbil ves Slavíkovice s jejím příslušenstvím mimo jiné zemským :během prodati a ubezpečiv jej o tom slibem svým, nezdržel toho. Mikuláše z Ojnic žaloval, že mu odkoupil vsi Slavíkovic s jejím příslušenstvím, kterou Reichšmíd jemu prve slíbil prodati, a on věda to, nechce mu ji v témž trhu prodati, jak ji sám koupil. Výsledek těchto půhonů není udán. Ze zemských desk však dovídáme se, že po Mikuláši Ojnic držel zdejší ves tchán Jeronýmův Čeněk z Myslíkovic jinak z Nezetic s manželkou svou Annou, která po smrti Čeňkově zapsala tu zeti svému Jeronýmovi z Pivína 81/2 kopy gr. ročního platu. Ten spolčil se na to s manželkou svou Martou z Myslíkovic jinak z Nezetic, od nižto již dříve byl přijat na společenství všeho, co ve Slavíkovicich, Nezeticích, Syrovicích i jinde měla. Když pak matka Martina na vše, co kde měla, zejména ve Slavíkovicich a Nezeticích přijala na spolek své vnuky a vnučky, Marta opověděla proti tomu za sebe a bratra svého Zachariáše, že jakožto nedílní na tyto statky právo mají. Spolku tomu odporovala také Dorota z Myslíkovic. Marta sama ještě r. 1466 odpor svůj obnovila a ve dsky vložila. R. 1481 Anežka, dcera Jeronýma z Pivína, a syn jeho Václav z Pivina, s manželkou svou Anežkou postoupili si navzájem své statky ve Slavíkovicích, Otnicích a Syrovicích. Václavovi z Pivína daroval dědičně král Vladislav r. 1491 (ve dsky vloženo r. 1497) všechno právo, které naň jako markraběte moravského připadlo po smrti Marty, matky Václavovy, ke vsi Slavíkovicům, k jednomu dílu v Syrovicich a k pusté vísce Nezeticům. Václav v závěti své z r. 1504 .(ve dsky vložena r. 1508) poručil Slavíkovice svému strýci Hynkovi z Popůvek a na Pozořicích, jenž připojil je k panství pozorskému (v. t.).

O dávkách a robotách v 18. stol. viz u Pozořic.

Obec směla tehdy ve svém hostinci do vůle vrchnosti šenkovati po celý rok cizí víno za plat 15 kr. z každého vědra. Kromě kopanin ve zdejším° hájemství za plat 3 kr. ze strychu užívali též kopanin v hájemství jezerském, hostěnském, olšanském, šumickém i na Březině. Ze zdejší jatky, pokud byla osazena, dávali 20 liber loje přepuštěného.

Býval zde svob. dvůr, jejž s počátku 18. stol. držel Rehoř Ignác svob. p. z Košína, Syn jeho Václav František Karel, kanovník olomoucký, prodal jej po smrti otcové obci slavíkovské dle smlouvy ze dne 16.5.1716 za 520 zl. Náleželo k němu 60 m. polí a z louky sklidilo se sena a otavy celkem 2 fůry.

Ze stavení uděláno zprvu 7 chalup, později na místě dvoru postaveno 15 domků (čís. 34-48). Obec propůjčovala je zdejším vysloužilým vojínům za 2 zl. ročně.

R. 1878 zničeny všechny domky požárem i prodala obec jejich, zbytky s povolením zem. výboru těm, kteří je před po­žárem obývali.

Mlýn se tu připomíná již r. 1366. R. 1656 patřil k němu 1/21án role (33 m.). a 30 m. pole poplatného. Držel jej tehdy Jan Malý po Ondrovi Blatném.

V obci je kaple sv. Jana Nepom., patrona obce; je v ní socha jeho z r. 1728. Zvonek ve vížce dal ulíti r. 1723 měšťan novorousinovský Jiřík Křivánek u brněnského zvonaře Zikmunda Kerkra. Farář starorousinovský dostával odtud od r. 1770 po 24 kopách (= 152/8 m.) pšenice a ovsa (za dovoz snopného desátku platil 2 zl. ročně) ; koledy asi 9 zl. a 24/8 m vařiva.

Do r. 1886 byly S. přiškoleny do St. Rousinova. V l. 1885-86 postavila si obec školu 2 třídní, na níž působil jako nadučitel od počátku až do r. 1915 Karel Kalina. Od r. 1917 Jan Bagar.

Obecní majetek; r. 1656 5/4 lán (= 824/8 m); r. 1776: hostinec, pastuška, 7 chalup na místě bývalého svob. dvoru košínského, polí 854/3m., pastvin 494/8 m. (užívali jich usedlí), luk po 71/2 vozu sena a 3 vozy otavy; nyní : škola, hostinec, chudobinec, 16 301,46 K jmění movitého a 6,9 ha polí. Celkem je při vsi : 468,12 ha polí, 10,43 ha luk, 6,4 ha zahrad.

Obec spravoval do r. 1919 starosta, 3 radní a 14 výborů.

Trati se jmenují : Díly, Šejby, Loutna, Zadní díly, Auštoty, Fürhapy, Žébraky, Padělky, Vozygrunty, Třičtvrtníky, Podhájky,(Podhajčí), Hajky, Nadhajčí, Nivky, Louny, Močidla, Stěrky, Pastviska.

Poštou patří do N. Rousinova.

Spolky: Potravní, Odbor nár. jednoty pro jz. Moravu, Raifreisenka, Sokol a Místní spolek pro pojišťování dobytka.

Přes 100 let udržely rodný dům rodiny : Leznarova, Matouškova, Skřivánkova, Šlimarova, Tomanova, Trnkova, Trněných.

Obec trpěla požárem: r. 1852, (8 domů), r. 1853 (17 domů), r. 1878 (15 domů).

V obvodu obce je stanice státní dráhy (býv. sev. dráha cís. Ferdinanda) a při ní pomník na místě, kde císař Josef II. jeda r. 1769 z Brna do Olomouce pluhu rolníka Antonína Trnky ze Slavíkovic se chopil a několik brázd vyoral, aby dal na jevo jak si váží stavu rolnického. Pomník ten postavili stavové moravští r. 1835.