Text o počátcích Sokola ve Slavíkovicích zpracovaný pro oslavy 100. výročí Sokola ve Slavíkovicích

Občané Slavíkovic byli národně uvědomělí a pokrokoví. V roce 1883 se někteří zůčastnili i otevření Národního divadla v Praze a v roce 1984 jeli velmi okázale v národních krojích na žebřinovém voze do Brna, kde se začalo hráti v Prozatímním divadle. V roce 1884 založilo 13 občanů Čtenářský spolek Sušil, který odebíral různé časopisy politické a vzdělávací a založil svou vlastní knihovnu. V roce 1908 byl přeměněn Čtenářský spolek v „Odbor národní jednoty“ pro jihozápadní Moravu a odevzdána mu byla spolková knihovna. Ustavující schůze Sokola ve Slavíkovicích se uskutečnila v obecním hostinci 30.10. 1910 za účasti 47 zakládajících členů. Prvním starostou SOKOLA byl zvolen Antonín Matoušek. Od roku 1910 pracoval SOKOL pod Odborem národní jednoty, z které se vyčlenil a osamostatnil v roce 1912, čímž převzal do své správy dvě místní knihovny – obecní „Palackého knihovnu“ založenou r. 1898 a knihovnu původního Čtenářského spolku – celkem asi 150 svazků. Od roku 1921 byla knihovna dle smlouvy s obecním výborem zveřejněna a zastupuje Obecní knihovnu.
Mezi významné osobnosti SOKOLA ve Slavíkovicích patřila Marie Skřivánková, která již v roce 1939 zastávala funkci okrskové náčelnice Župy Milíčovy zahrnující sokolské jednoty okresu Vyškov, vypracovala se ve vedoucí náčelnici a několikrát čestně stála na velitelském můstku v Praze při záhájení Všesokolských sletů.
Fotbal se do Slavíkovic rozšířil z Brna, kam jezdili lidé do práce již v roce 1919. Iniciátory organizovaného hraní fotbalu ve Slavíkovicích jsou Vladimír Matoušek a Jan Skřivánek. K ustavující schůzi a k založení „Sportovního klubu Slavíkovice“ došlo 19. února 1922. Vladimír Matoušek byl zvolen 1. předsedou Sportovního klubu. Hrát se začínalo na tzv. „Pastvisku“ (prostor dnešního fotbalového hřiště), ale s mnohem menšími rozměry hrací plochy (70×45 m). Na Pastvisku byla v té době školní zahrada a sad k výukovým účelům pro žáky místní školy, takže fotbalisté naráželi na nepochopení u starousedlíků. V roce 1927 se z klubu vyčlenili rousínovští hráči a založili si vlastní klub. Předsedou se tak stává František Toman, jeden z nejlepších činovníků, jaké kdy klub měl.