Plesová sezóna
Po Novém roce začíná plesová sezóna. A hned ten první ples, který pořádala strana KDU-ČSL, zahájily předtančením naše šikovné děti, které zatančily Hanáckou besedu. Vystoupení se líbilo, malí tanečníci byli odměněni potleskem přítomných i malým občerstvením pořadatelů. Někteří zůstali se svými rodiči, aby sledovali další program. Ohromeni byli především představením ostatních tanečních formací i jednotlivých párů, které předvedly žertovné tance i ukázky tance společenského.
Následoval ples školní, který již tradičně uváděla krásná polonéza v podání mladých dívek a hochů z devátých tříd a hned za týden na to vydařený již 13. ročník fotbalového plesu, pořádaného fotbalovým oddílem naší tělovýchovné jednoty.

Dětský maškarní ples
Hned poté v neděli 17.2. odpoledne nastal ten nejdůležitější den pro všechny malé princezny i prince, víly i vodníky, piráty i kovboje, černokněžníky i čarodějnice, kuchaře i servírky, nejrůznější zvířátka a ještě daleko více masek nejmenovaných. Začal dětský maškarní karneval. Více jak stovka dětí se představila v průvodu za znění řízného pochodu svým maminkám, tatínkům i ostatním příbuzným, kteří je na ples doprovodili.
Odměna žádnou masku v sále neminula. Následoval tanec, různé hry a soutěže, které si pro děti připravili průvodci celým pořadem p. Víťa Trpík a jeho žena Maruška.
Hodně hodnotných cen bylo rozdáno dětem také z rukou cvičitelek naší TJ, které celou akci pečlivě připravily. Dětem se tato zábava určitě líbila, některé odcházely nedobrovolně se slzičkami v očích, že už se nehraje a že musí domů.

 

 

 

 

 

 

 

Tak příští rok zase na shledanou!

Chceme také touto cestou poděkovat všem sponzorům, kteří se podíleli na zakoupení odměn a cen pro děti.

 

Draní peří jako za starých časů
Po plesové sezóně následuje období půstu. A jak ho využily slavíkovské ženy a dívky? Sešly se u Křivánků na dračkách….
Jako za starých časů to vypadalo v podvečer 19.2. v kuchyni u Křivánků na ulici Rudé armády, když se začaly scházet slavíkovické ženy a děvčata ke draní husího peří. Ty zkušenější se vybavily zástěrami a šátky, což se ukázalo být velice prozíravé, protože drobné chmýří vířící v místnosti se zachycovalo nejen do vlasů, ale prostě úplně všude. Naštěstí nikdo netrpěl alergií, nemohlo se ani kýchnout. Čas při práci ubíhal rychle, protože, jak je známo, k draní peří samozřejmě patří vyprávění různých příběhů, probírání života a vztahů ve vesnici a protože šlo o zachování tradice, bylo potřeba i tuto složku činnosti odvést co nejzodpovědněji. Některé z přítomných žen již měly s draním peří zkušenosti, takže vzpomínaly na dětství, jak se dralo u nich doma, a vysvětlovaly ostatním terminologii související s draním peří v hanáckém nářečí. Tak třeba takové „vostenky“ jsou sedrané zbytky husího brka a při draní se házejí pod stůl.
Že draní peří vyžaduje trpělivost a pečlivost, se ukázalo při zvážení finálního množství. Tak na konci po 2,5 hodinách práce devíti draček bylo z 1 husy zpracováno 160 g peří, které by sotva naplnilo malý polštářek. Tím ale ještě nic neskončilo. Tradičně po ukončení draní pokračuje posezení a bohaté pohoštění, což manželé Křivánkovi zvládli na výbornou.

 

 

 

 

 

Smrtná neděla

Na Smrtnou neděli odpoledne děvčata vynášela Moranu – zimu ze vsi. Tento starý zvyk se dodržoval dle historických pramenů ve Slavíkovicích do konce 40. let minulého století, po válce se už neobnovil, a děvčata chodila až do konce 90. let koledovat o velikonočním pondělku současně s chlapci. Pak už děvčata koledovat nechodila vůbec.

Letošní Smrtná neděla připadla na 17.3. a byla první po tak dlouhé době ve Slavíkovicích. Sešlo se 27 dívek, ty největší – královničky – nesly v čele průvodu Moranu vsí (Morana je zhotovena ze slámy a prostěradla na dřevěném kříži, „oblečená“ jako stará bába). Za královničkami šla ostatní děvčata s májíčky (malými vrbovými kytičkami ozdobenými barevnými mašličkami). Zpívala písničky a říkadla o smrtné neděli a jak procházela vsí, přála hospodyním krásné jaro, veselé léto a bohatou úrodu. Odměnou za koledu jim byly sladkosti, nazdobená vajíčka i drobné peníze. Na památku dostala každá hospodyňka „panenku na špejli“ jako ozdobu do jarního osení. Průvod s Moranou končil na mostě u školy. Morana byla zapálena a se zpěvem hozena do prudkého Rakovce. Tím se zima vyhnala ze vsi.
Následovalo občerstvení pro všechny účastníky. Teplý čaj přišel vhod, děvčata se mohla posilnit koláči, mazanci i různými druhy cukroví, které pro ně napekly organizátorky této zdařilé akce. Domů se děti rozcházely s pytlíkem odměn a zbylým cukrovím.

 

Poděkování patří všem hospodyním, které děvčatům otevřely, ale především všem organizátorkám, které se nebály obnovit dávno zapomenutý obyčej.

Dobroslava Mezihoráková
Marie Straková