Beseda o historii Slavíkovic

Ing. Marie Straková, Ph.D.

V letošním roce se toho ve Slavíkovicích událo skutečně hodně. Ještě jsme si neoddechli z příprav na oslavu výročí našich fotbalistů a založení Sokola a už jsme zase v plné práci. Začalo to tiše a nenápadně, ale ve chvíli, kdy slavíkovické cvičenky pod vedením cvičitelky Vlasty Tomanové začaly občanům roznášet pozvánky, už mohlo být všem organizátorům jasné, že pohostinství bude praskat ve švech, a že více než 150 lidí, kteří si přijdou vyslechnout zajímavé přednášky, se tam prostě nemůže vejít. No, po bitvě je každý generál a kdo nic nedělá, nic nepokazí. Takže zpátky na začátek, jasné nám to rozhodně nebylo a stále mezi námi panovaly obavy z malé návštěvnosti, což by při umístění akce do sálu nevytvářelo příjemnou atmosféru. Zato prostředí hospody se nám zdálo být vřelé až dost a také bylo.

Atmosféra příprav začala houstnout již několik týdnů před akcí a tíha zodpovědnosti nedovolila organizátorům klidně spát. Už jen to dobrovolnické nadšení a ochota jedinců, z nichž spontánně vznikl organizační výbor, nemohlo nestrhnout k nebývalé aktivitě, při níž jsme si společně užili legrace napříč generacemi, Zákoníky a Náplavami.

To největší dobroružství, na které jsme se těšili, mělo přijít v sobotu 17. listopadu. Ještě ten den dopoledne probíhaly v nové knihovně bývalé školy ve Slavíkovicích finální úpravy výstavy historických hospodářských předmětů, aby se po 14. hodině do týchž prostor doslova valily proudy návštěvníků, kteří chtěli být přítomni zahájení vernisáže stálé expozice o historii Slavíkovic, jež je součástí výzdoby nové knihovny. Láhev šampaňského otevřel Ing. Pavel Šlimar za asistence Ing. Dany Doležalové, bez které by tato expozice rozhodně nevznikla. Nejedná se pouze o soubor 5 nástěnných tematických panelů, ale také o reprodukci slavného obrazu „Krajina na Moravě“ znázorňujícím pomník císaře Josefa II. U Slavíkovic. S výborným nápadem, umístit tento obraz do místní školy a rozšířit tak historickou výstavu, přišel spontánně Ing. Karel Lochman a Město Rousínov nám jej propůjčilo. Z majetku občanů je do knihovny propůjčena také nástěnná katastrání mapa Slavíkovic z roku 1826.

Současně s výstavou a besedou o historii probíhala v klubovně Občanského sdružení Slavíkovice po celé odpoledne herna asi pro 50 dětí, které si pod vedením členů Občanského sdružení mohly zahrát deskové hry a naučit se různé výtvarné techniky. Určitě nikdo nepochybuje, že zajišťění zajímavého programu pro tolik dětí bylo pro organizátory naprosto vyčerpávající.

To v pohostinství se děly věci. Členové cimbálové muziky Kalečník se seznamovali s cimbalistkou, siláci stěhovali židle a stoly ze sálu, slavíkovické občanky přinášely napečené zákusky, řezy, věnečky, jednohubky a další pochoutky, organizátoři chystali ozvučovací techniku, přednášející si dodělávali prezentace. K překvapení ostatních členek výboru hostesek se paní Marie Silnicová a Emilie Křivánková vyšňořily zcela nečekaně do hanáckých krojů, no která z děvčat by také nechtěla být tak krásná. A když už se všichni přicházející řádně podepsali do prezenčních listin a pamětní knihy, mohlo se v 15.30 konečně začít. Počáteční stres z nedostatku místa se při dobrém vínu a jídle postupně rozplynul.

Tolik vzácných hostů, vzdálených rodáků a příznivců Slavíkovic jsme nečekali. Ještě, že to máme zdokumentované. „Hanačky“ přivítaly pana starostu Ing. Františka Havíře, přednášku o životních osudech generála Skřivánka si přijely poslechnout jeho neteře, vnučka s manželem a další příbuzní.  Nejen o něm, ale také o úplně té nejstarší histori Slavíkovic a o císařské brázdě Josefa II. na poli sedláka Trnky nám přednášel Ing. Karel Lochman, bez něhož by ani význam a život významného slavíkovického rodáka – generála Skřivánka vůbec nebyl zpracován.

Milým zpestřením uprostřed odborných přednášek se stalo vystoupení Cimbálové muziky Kalečník pod vedením Ing. Pavla Švejnohy. Nejdříve nás primáš Švejnoha seznámil s životem sběratele lidových písní p. Františka Sušila, který jich na katastru Slavíkovic posbíral a zapsal dokonce 23. Málokterá vesnice se může pyšnit takovým počtem vlastních písní, ale když je nebudeme zpívat a předávat dalším generacím, jako bychom je ani neměli. Naštěstí pro nás Město Rousínov vydalo zpěvník těchto písní, tak snad mezi lidmi nezapadnou. Cimbálová muzika hraje, to je radost poslouchat, ale najednou jakoby těch sólistů bylo o jednoho víc. K pobavení všech a pěkně s kůží na trh přišel a uvedl se zcela nečekaně rousínovskou lidovou písní „Usmrcený“ pan starosta Ing. František Havíř, aby společně Ing. Pavlem Švejnohou pokřtili zmíněný zpěvník pod názvem „Písně z Rousínova a okolí“.

Inovátorským počinem, který vyžadoval notnou dávku odvahy, se stala přednáška Ing. Jaroslava Doležala na téma „Řemesla a živnosti ve Slavíkovicích“. Byla tak zajímavá, že si ji alespoň částečně můžete přečíst na jiném místě v tomto Zpravodaji, bohužel bez množství fotografií, kterými byla doprovázena.

Při setkávání s pamětníky se mi podařilo získat velké množství fotografií, které jsem použila ve přednáškách o významných místech ve Slavíkovicích a o běžném životě na vesnici. A protože ze Slavíkovic sama nepocházím, a je to přinejmenším troufalé, tak se mi občas stane, že nevím, že se říká Šéba a ne Šéby, že pan učitel Florián by měl být nazýván panem řídícím, že tunel není tunýlek, apod. Za ty všechny nedostatky se omlouvám, ale tak snad alespoň to odpolední moderování v průběhu besedy mi vyšlo, co říkáte?

S historicky unikátním kouskem jsme se vytasili na samém konci odborného programu. Promítání dokumentárního filmu z roku 1951 zachycujícího místní občany na poli při žních a sklizni řepy vyvolalo především u starších účastníků živé vzpomínky a nostalgii. Jak by také ne, Slavíkovice byly zemědělskou obcí a stále si zachovávají svůj venkovský charakter.

Setkání při besedě o Slavíkovicích bylo to náročné časově, fyzicky i psychicky. Ale na zábavu nám stále ještě síly zůstávaly, takže mnozí domů odcházeli až kolem půlnoci, i když to už nám Kalečník dávno nehrál, a že hrál opravdu dlouho.

Těžko posoudit, čím byla dána vyjímečnost této akce. Snad otiskem historické pečeti na pozvánce, snad vhodným termínem nebo nejvíce radostí z oživení zájmu o tradice a historii mezi lidmi ve Slavíkovicích, ale v každém případě to byla akce mimořádná. Potkali jsme se, pobavili, zazpívali při cimbálu a bylo nám spolu moc pěkně. Kéž by nám to pospolité soužití vydrželo.

Tato akce by se neuskutečnila bez podpory Jihomoravského kraje, Města Rousínova, Občanského sdružení Slavíkovice, Tělovýchovné jednoty SPARTAK Slavíkovice,  firmy Agrostis, s.r.o. a dobrovolnické pomoci, obětavosti a ochoty pamětníků a několika desítek slavíkovických občanů. Za to jim všem patří poděkování.